Době koronavirové pomalu odzvonilo. Co ale přijde, až skončí úplně?
Během pár měsíců postihl celý svět a převrátil životy mnoha z nás naruby. O čem je řeč, vám asi napovídat nemusím. Kvůli onemocnění COVID-19 jsme se snad všichni ocitli v nepříjemné situaci. Už víme, co vše se nám z vteřiny na vteřinu může změnit. Co nás ale čeká, až tohle všechno skončí?
Situace se v České republice pomalu, ale jistě, zlepšuje. Nikdo sice netušíme, co nás v blízké době čeká. Víme však, že se prozatím blýská na lepší časy. Teda alespoň co se šíření viru a omezujících opatření týče.
I když jsme utrpěli mnoho ztrát, a budeme se z téhle krize ještě dlouho vzpamatovávat, je přesto něco, co nám tahle situace přinesla.
Jaká pozitiva nám virus nadělil?
Zamysleme se. Zažili jsme krušné časy, přišlo spoustu omezení, nemohli jsme vykonávat svá povolání (vím, o čem mluvím), byli jsme nuceni sedět doma a přihlížet tomu, jak se svět kolem nás hroutí. Přesto nám tahle zlá doba přinesla i spoustu pozitiv. Jaká třeba?
- Jako Češi jsme ukázali, že dokážeme držet při sobě a pomáhat si.
- Měli jsme spoustu času na rodinu a uvědomili si, že to nejdůležitější máme denně před očima.
- Od zavedení omezení nám příroda jen vzkvétá.
- Změnili jsme návyky a už umíme oddělit to, co opravdu potřebujeme a co je momentálně zbytečné.
- Spousta firem, třeba že i nechtěně, uvolnila otěže svým zaměstnancům a zavedly home office, který může být i do budoucna ku prospěchu (nejen) ženám s dětmi.
- Nebudeme spěchat na dovolenou za hranice a raději budeme objevovat krásy Česka – a že jich tady máme!
Pravčická brána, foto: Profitmedia.cz
Jak už jsem řekla na začátku, nikdo přesně nevíme, kdy tohle období skončí, a zda na nás nečeká v následujících měsících ještě druhá vlna šířící se pandemie. Jedno však víme jistě. Až tohle všechno skončí, bude zase dobře. Jak jsem na to přišla?
Střípky z historie
Ač se může zdát, koronavirus není to nejděsivější, co nás lidi potkalo. Jediné, co nám nedá spát je enormní rychlost jeho šíření, což je způsobeno hlavně globalizací. Běžně totiž cestujeme, navštěvujeme cizí země, dojíždíme za prací do zahraničí a cizinci zase jezdí pracovat k nám.
COVID-19 není ale jediné onemocnění, které zachvátilo celý svět. Historie nám takových, dokonce i horších, případů píše hned několik.
Tak třeba Černá smrt, která zasáhla Evropu i Asii v polovině 14. století. Na následky této morové epidemie zemřelo více než 25 milionů lidí. Mor se po 15. století vracel ve zhruba dvacetiletých intervalech. Ty největší škody zanechal například mor v Itálii (1629-31), Velký Londýnský mor (1665-66) nebo Vídeňský mor (1679).
Po 1. světové válce zasáhla celý svět Španělská chřipka, která si vyžádala na 100 milionů obětí. Postihovala převážně mladé, silné lidi a přinesla šílené ztráty, které byly po skončení války už tak dost velké.
Nemluvě o propuknutí dalších nemocí, jako byla Tuberkulóza, Lepra, Černé neštovice nebo třeba všem známá Prasečí chřipka, která se poprvé objevila v Mexiku v roce 2009, a které podlehlo přes 200 000 obětí.
Všechny tyto epidemie měly jedno společné – skončily. A společně s tím, se vždy vše dalo postupně do pohybu a vrátilo do normálu. A ani teď tomu nebude jinak!
Dřív nebo později každá pandemie přece jen vyhasne. A to buď z důvodu toho, že vyčerpá potenciál pro šíření (část lidí zemře, část si vybuduje proti viru imunitu), anebo přijdou vědci a lékaři na efektivní způsob, jak šíření zastavit – očkování nebo systematické dodržování hygieny a karanténních opatření.
Ať už to tedy trvá sebevíc dlouho, můžeme si být jisti, že i tohle jednou skončí a bude zase lépe! Takže se zastavte, zhluboka se nadechněte a pamatujte si: Nic není tak černé, jak se na první pohled může zdát!
A tak vám všem do dalších dnů přeji hlavně hodně zdraví a duševní i fyzické pohody. Budu se na vás těšit zase příště!